První den ve škole. Plánovaný odjezd z domu? V sedm. Plánované vstávání, abychom vše stihli? V šest. Je půl sedmé a všichni spí. Kolem sedmé se objeví Guisselle, moje „hostmáma“ a „hostsestra“ Haidel, v půl osmé jsme po snídani a vypadá to, že vyrážíme. Omyl, ve tři čtvrtě stále stojím přede dveřmi; za deset osm vyrážíme.
Po osmé jsme dorazily k mé škole, kde už v barevném hloučku uprostřed uniformovaných spolužáků čekali ostatní. Chvíli po mně dorazila učitelka Marylin s Fernandou, holkou od bráchy ze školy, která jí pomáhá. „Hora Tica“ zde platí dokonale, naše česká „akademická čtvrthodinka“ je tu směšná. Ředitel nás odvedl do naší třídy, přes celou školu, kde nás přes zeď rušili spolužáci, kterým z nám neznámého důvodu dnes odpadla dopolední škola.
My zahájili školu představováním se a srovnáváním znalostí španělštiny, které se dost liší…
Krom toho a abecedy jsme toho moc nestihli, možná i proto, že nás dnes Mary pustila domů dřív, protože nikdo moc nedával pozor.
Úterý, vstávání posunuto na půl sedmou. Ve tři čtvrtě vylézám z pokoje do ticha domu. V půl osmé se objeví Guiss, jdeme koupit džus k snídani. V obchůdku na rohu pracuje kamarád, takže si čtvrt hodiny povídají. Za pět osm vyrážíme, to by se dalo stihnout. Ale ouha, dochází benzín. Benzínka je zajímavé místo, to musíš vidět. Fajn, druhý den ve škole a já jdu deset minut pozdě… Probírali jsme rozdíly mezi podstatnými a přídavnými jmény… No, kdo věděl, že zorro není jen jméno šermujícího hrdiny, ale znamená i lišku nebo chytráka? Že caro je drahý a carro auto?
Domů s námi měl jet Kamy, kluk z USA, ale domů se mu nechtělo, šel s ostatními na oběd do centra, což Guiss dost udivilo a celou cestu se ptala proč.
Středa, že bych konečně byla ve škole včas? Kdepak, musím přece ke snídani vyzkoušet tortilly nejen se sýrem, ale i zapečené a se smaženým sýrem, což samozřejmě chvíli trvá..
Naštěstí Mary už asi zjistila, že jí před školou nikam neutečeme a přišla ještě později, než já. Co jsme dělali? Barvy. Kdo by byl řekl, že kafe a hnědá se řeknou stejně?
Čtvrtek, konečně jsem byla ve škole včas. Ale zase jsme nezačali v osm, někdo obsadil naší třídu a my po celé škole hledali jinou volnou, kde bychom probrali zvířata a čísla.
Dneska jsme chtěli jít na oběd všichni dohromady, někam, ale už na první křižovatce jsme se rozdělili. Já, Madeira, Kiara, Alessandro a Riccardo, že půjdem tam, co jich část byla včera, zbytek, že jejich cestou je to do Terminalu blíž. Tam my ale nechtěli. Takže společný oběd se nepovedl, ale nevadí, i tak jsme se dobře bavili při zkoumání podobnosti češtiny, angličtiny, italštiny a španělštiny.
Pátek, poprvé jsem jela sama do školy, bojí se o mě jak o malé dítě, které se ztratí hned za dveřmi domu. A skoro měli pravdu. Včera náš autobus zahnul ke škole, tak jsem čekala, že dnes pojede stejně. Nejel. Přejela jsem na té nejdelší zastávce, takže místo abych byla ve škole před osmou, zas jsem přišla pozdě. Naštěstí jsem o nic nepřišla, jen se řešilo, jestli půjdeme na školní oslavu konce jednoho trimestru a začátku prázdnin. Odhlasovalo se, že samozřejmě ano, takže škola skončila v deset.
Před začátkem oslavy nás odchytil ředitel, následován dvěma pány z televize s kamerou a mikrofonem, a že prý jestli si nás, AFS studenty, může natočit. Po každém chtěl pár vět španělsky, jak se nám tu líbí a proč jsme tady, a pak společný úsměv na kameru:“Pura vidaa!“
Oslava byla více méně školní diskotéka, kde jsme hlavní „atrakcí“ byli my, tedy hlavně Phillip, tancující hip hop. Ve dvanáct jsme s holkama vyrazily na autobus, ale právě lilo, jako každý den, a my neměli deštníky – zatím vždy pršelo až kolem druhé odpoledne – takže jsem domů dorazila úplně mokrá.
Žádné komentáře:
Okomentovat