Letni program v Kostarice zacinal 25. 6., coz znamenalo 'ulit se' posledni ctyri dny ze skoly.
V devet rano jsme dorazily na prazske letiste. Ja a Katka, ktera je v jine casti Kostariky, protoze se spanelsky uci dele, jsme po kratkem louceni prosly vsemi kontrolami a vydaly se hledat nasi 'gate' na odlet.
Prvni let byl kratky, hodinu do Amsterodamu, tam jsme mely hodinu na to projit dalsimi kontrolami a stihnout let do Panamy. Odlet se kvuli cekani na jine letadlo zpozdil skoro o hodinu, coz ohrozilo nas odlet z Panamy, nastesti jsme ale toto zpozdneni nekde nad oceanem, mezi spoustou obcerstveni, filmy, obcasnymi turbulencemi a castym spankem, dohnali.
Posledni let, z Panamy do San Jose, byl zpestren bourkovym mracnem, ktere nam prekazelo v primem letu, jako nahradu ale predvadelo nadherne blesky temer na dosah ruky z maleho okenka letadla.
V San Jose nas cekalo jedno nemile prekvapeni, Katcin kufr se zatoulal nekde v Amsterodamu a dorazi 'pozdeji.' Po vyplneni vsech potrebnych papiru jsme vysly z letiste, primo do naruce destiveho vecera. Na chodniku na nas cekal netrpelivy Kostarican s ceduli AFS. Hned, jak nas spatril, objednal taxi, kter nas dovezlo do hostelu na kraji mesta, dve ulice od AFS kancelare.
Hostel uz byl plny ostatnich studentu, z USA a Italie. My, dve cesky, jsme byli posledni, na koho se cekalo.
Vsichni meli plno otazek typu odkud jsme a jaky byl let. Po zjisteni, ze je casovy rozdil osm hodin, jsme k udivu vsech okamzite usnuly.
Druhy den rano jsme se vsichni presunuli do kancelare, kde nas hned rano rozdelili do dvou skupin: studijni program a pracovni program.
Dopoledni cast, plnou pravidel a dotazu, jsme zakoncili pizzou k obedu. Na odpoledne si nas rozdelili do dvou skupin, dle mista pobytu, ktere bylo uz predem urceno nasi urovni spanelstiny.
Nas, zacatecniku, jen trinact. Sedm americanu, pet italu, a ja, jedina ceska. Ukazali nam video o nasi 'provincii,' San Carlos. Pak nasledovala opet kupa dotazu a odjezd minibusem do mesta Ciudad Quesada.
Cesta trvala neco pres dve hodiny za umorneho vedra a k memu velkemu zklamani jsem ji cast prospala, nastesti ne jedina.
Asi v pet vecer jsme dorazili ke skole Liceo San Carlos, Ciudad Quesada, kde si nas 'rozebraly' odvezly rodiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat