Jak nás málem zamkli v bazénu
První víkend, první AFS akce. Na sobotu odpoledne byl v plánu fotbal, kluci hrát, holky fandit; tak jsme se dohodli. Netuše, kde je ve městě fotbalová hala se jménem Camiseta 10 (ano, opravdu se to jmenuje triko 10) jsem se dohodla s klukama, co bydlí v mé ulici, že půjdem všichni najednou. Sraz jsem málem nestihla, protože moje starostlivá hostmáma se rozhodla mi ještě koupit ke svačině koláč v pudinku, který jsem tedy ve spěchu hodila do batohu a pádila dolů ulicí. Zatímco jsme s Kamym vyhlíželi ostatní, zastavilo před námi auto. Z okýnka vykoukl rozesmátý Phill. Nechtělo se mu v tom vedru pěšky, tak nás jeho hosttáta, který u nás na škole učí historii, hodí autem.
Fotbalová hala z venku vypadala jako sklad, ale uvnitř byl příjemný chládek. Ze čtrnácti, kteří řekli, že přijdou, nás dorazilo šest. Po hodinové hře jsme zas sedli do auta a přes silný déšť jsme neviděli, kam jedeme, takže jsme se divili, když jsme vystoupili u bazénu. Kdo měl plavky, šel se koupat. Já čekala na břehu se sestrou a bratrancem Cecilia. Ten po chvíli objevil míč a vytáhl mě zahrát si fotbal jeden na jednoho na na hřišťátku vedle.
Když kluci vylezli z bazénu a přestalo pršet, došli jsme do vedlejší haly pro Philla, který tam hrál s místnímabasket. Než skončili, zase lilo, tak jsme si sedli k bazénu a čekali, až pro nás přijede jeho táta. Mezitím bazénu skončila návštěvní doba a správce začal zavírat veškeré východy. Což my ale netušili. Když před vchodem zatroubilo auto, zvedli jsme se a nejkratší cestou vyrazili. Ale ouha, dveře zamčené. Nevadí, půjdeme zadem. Branka na zámek. Tak přes plavčíka. Mříž zavřená. U auta se otevře okno a vysmátá vousatá tvář Phillova táty nám radí, ať jdem kolem šaten, že tam je ještě otevřeno.
Celí šťastní a mokří jsme se naskládali do auta, kde po sobě kluci ještě cestou házeli mokré plavky, a nechali se rozvést kam kdo potřeboval.
Žádné komentáře:
Okomentovat